Louny 17.5.2008

     V sobotu 17.5. jsme dostali pozvání od Jitky, že bychom mohli přijet do Loun a potrénovat si s Dianou Vyskočilovou. Počasí nám naštěstí přálo, takže jsme rozšířili naší posátku o Elišku a mamču a vyrazili jsme na zatím nejdelší cestu nejen s Eliškou, ale i novým autíčkem. Opět jsme měli štěstí, protože jak Eliška, tak i autíčko byly vzorní :o)))
    V Lounech vládla absolutní pohodička, hnedka jsme si s Kasíkem zkusili zaběhnout pár překážek ještě s Jitkou a Byemkou a už nás čekalo příjemné poledne a odpoledne, než se začalo znovu trénovat. Eliška byla moc hodná, celou dobu spinkala nebo si broukala (a mamča vzorně vozila, ještě že ty babičky máme :o))) a Kasík byl neskutečně trpělivý a čekal, než začne běhat.
    Byli jsme zařazeni mezi závodníky :o))) óóó Jitko děkujeme :o))) a musím říct, že skoro po roce se mi ten parkur zdál fakt hodně složitý. Ani nevím, jak jsme to s Kasem udělali, ale normálně jsme ho celý proběhli, jen s klasickým problémem a to se slalomem :o((( takže slamomíčku, tebe zdoláme na chatě!!!
    Odpoledne jsme se ještě setkali s dalšími tibeťákomany a viděli jsme mojí srdcovou záležitost Sidíčka. (C´Siddhi Kipu Khyim) Bohužel jsem v tom nadšení nějak zapomněla fotit :o(((. Jak se mi strašně moc líbil jako štěňátko a bývala bych si ho moc ráda vzala (jenže Eliška, že :o))) tak teď se mi líbil ještě o hodně víc. Prostě jsem se nespletla, byl by to můj druhý nejkrásnější tibeťák. (Kasíček je samozřejmě jen jeden :o)))
    Pak už jsme museli vyrazit směr domov, abychom Elišce moc nenarušili režim, takže jsem bohužel neviděla ostatní tibeťáčky skákat. To mě strašně moc mrzí, ale doufám, že Jíťa udělá ještě nějaké příště!!!
    Den jsme si teda nádherně užili (všichni čtyři) a já za něj dostala od Eldy náramnou odměnu. V noci se mi budila skoro každou půlhodinku. Prý byl v Lounech krásný vzdoušek a dobře se spalo a Praha je asi začouzená nebo co :o)))))))))))))))))