Český ráj 2.-6.7.2005

     Na volné dny v červenci vymyslela Radana Sojková chov. stanice Legs-Smon skvělou akci, že bychom mohli jet s pejsanama stanovat a volno si pořádně užít. Jelikož je výborná organizátorka, vše se nakonec uskutečnilo a v sobotu 2.7.2005 jsme vyrazili směr Český ráj – kemp Eden – Jinonice. Složení bylo skvělé: Radana Sojková s Utkou, Danym a Andou, Jarka Bucková s dcerou Andulkou, Almičkou a Thamínkem, Adélka Bednářová s Asánkem a já s Kasíkem.

     Počasí nevypadalo zrovna optimálně, ale nakonec v sobotu odpoledne vůbec nepršelo a my mohli v klidu postavit stany a rozložit všechno potřebné. Odpoledne jsme si ještě šli projít okolí a vyběhat psy do lesa. Všude byli „oblíbené“ svízele, takže byla spousta kuliček na vyčesávání. Ještě že je Kasík ostříhaný :o)))
     V neděli 3.7.2005 jsme vyrazili do Prachovských skal a vybrali jsme si II. Okruh – „pouhých“ 3,8 km. Bohužel jsme netušili, že i těchto 3,8 km může být značně náročných. Cesta vedla sice malebnou přírodou, ale v podstatě stále nahoru a dolů po různě vysokých a různě upevněných a nakloněných kamenných schodech. Všude byla spousta lidí, takže sedm psů na schodech nebylo úplně optimální :o))) i když naši psi byli ve svém živlu. Zároveň zde byl zákaz pouštění psů na volno, takže můj nový postroj-ski šňůra s amortizérem a ski opasek byli k nezaplacení. Kasík se pozvolna učil se mnou spolupracovat, takže jsme to nakonec v pohodě zvládli. Sice není v tahu (asi cítí práci a když já ho celé 3 roky učila, že tahat nesmí, tak se prostě podle toho řídí :o)), časem to ale určitě zvládneme, už pomalu trénujeme nový povel.

     Protože bylo celkem teplo, byli jsme všichni pěkně upocení a ušlapaní a moc jsme se těšili na večerní grilování a my „starší“ na červené vínko. Pesani si chvilku oddechli a za pár okamžiků se tvářili, že snad nemyslíme vážně celý večer sedět u stanu. Přesně se ukázalo, jak štěňátka rychle regenerují. Malý Thamínek sice hned po návratu usnul, ale za malou chvilku se zase vzbudil a že prý se jde lítat a bude děsná sranda. Také Anynce se zdálo, že taková „malá“ procházka zničí asi jen ty dvounohé páníčky, kteří nic nevydrží :o).
     Tak jsme si řekli, že na pondělí 4.7.2005 vymyslíme pořádný pochod. Naplánovali jsme okruh kolem hradu Trosky, který měřil cca 10 km a procházel malebnými podtroseckými údolími. Pro můj trénink na zářijový dogtrekking MID to bylo jako dělané. Už dopoledne bylo jasné, že bude pekelné vedro, ale to nás rozhodně nemohlo odradit. Většinu cesty šlapali pesani na volno a byl to opravdu nádherný pohled na běhající smečku sedmi chlupáčů. Po cestě jsme potkávali spoustu cyklistů, kteří nám trochu znepříjemňovali šlapání, je totiž rozdíl upozornit na kolo jednoho čuchajícího pejska než smečku sedmi hrajících si psů. Během cesty se vykrystalizovala „láska“ mezi Thamínkem a Kasíkem, kteří neskutečně lítali a vzájemně se provokovali k šíleným běhům, skokům a lovení klacíků a šišek. Jejich dobrá nálada a hravost jim vydržela po celou dobu pobytu.

     Když už jsme se blížili ke hradu Trosky, bylo jasné, že lidská i psí část smečky to vedro nezvládne (bylo 30°C a s sebou jsme měli i malého Thamínka) a rozhodli jsme se, že někdo dojde pro auto a zbytek počká na odvoz. V rámci tréninku :o))) bylo jasné, že pro auto pošlapem s Kasem my. Dali jsme si řádně vody, Kasíkovi jsme namočila bříško a hlavu, vypojila ho z postroje a nasadili jsme závodní tempo. Najednou mi ty kilometry přisly krátké a s vyhecovaným Kasem jsme se najednou ocitli u auta :o) Bylo to parádní!!! Kasík se i po takovémhle výkonu stihl u kiosku, kde jsem si musela doplnit tekutiny, kamarádit s bílým švýcarským ovčákem, který se moc přívětivě netvářil, ale moje zásada, že psi si na volno porozumí lépe než na vodítkách, se opět ukázala jako ta správná cesta.
     Večer jsme všichni naskákali do rybníka – dokonce i Kasík se nechal dobrovolně zlákat a šel si za mnou zaplavat. Nakonec všichni odpadli :o)

     V úterý 5.7.2005 jsme měli domluvený sraz s manželi Niebauerovými a jejich Jimíčkem. Sraz jsme měli v Sedmihorkách, odkud jsme vyrazili na Hrubou skálu pokochat se další částí Českého ráje. Jimiho jsme viděla poprvé v životě a už v jeho jednom roce je z něj nádherný pes s úžasnou srstí.

     Když jsme dorazili do restaurace na Malé skále, začalo akorát pršet a vydrželo to až do rána následujícího dne. Můj nový stan zažil zátěžovou zkoušku a my „starší“ večer zvládli dvě lahve svařeného červeného vínka a báječně si popovídali. Niebauerovi nám sice nabízeli luxusní pobyt v teplých pokojíčcích, ale my jsme chtěli zvládnout tvrdé stanovaní v deštivém počasí. (Nebo tedy aspoň já :o)))))))
     Ve středu už pro mě pobyt BOHUŽEL končil, šli jsme ještě na malou procházku do Prachovských skal a pak už jen balení a balení.
     Všem účastníkům strašně moc děkuji za báječné dny strávené v úžasném prostředí a s úžasnou náladou!!! Doufám, že něco podobného ještě někdy zopakujem a už teď se začínám těšit!!!!!