Náš první dogtrek
 

     Protože jsme vášniví tůristi :o), chtěli jsme našemu snažení dát nějaký koncept, tak jsme se přihlásili na dogtrekking. Chodit takzvaně sólo jde sice také, ale lepší je to samozřejmě s někým známým, milým...skvělým. Bylo tedy jasné, že s nikým jiným než s Ivčou a Fordem to prostě nepůjde. Pro začátek jsme se přihlásili na 1. bíglí dogtrek, kde byla vyhlášena i tzv. OPEN kategorie, tedy kategorie pro všechny ostatní rasy než je bígl.
    Vůbec jsme netušili jak to bude probíhat, jaká bude organizace, jaké ubytovaní, jaký závod... Ale vše předčilo naše očekávání. Sešli se tam opravdu skvělí lidé se skvělými psy a vše bylo perfektně připravené.
    S Ivčou jsme startovali první - Iva úplně první a já minutu za ní. Sešli jsme se hned po pár metrech - pejsani to brali jako samozřejmost - prostě jdeme všichni dohromady a pokud někdo z náš čtyř nebude moci, končíme všichni. No ale zkusíme se vyhecovat :o) Itinerář cesty byl popsán tak podrobně, že mapu jsme museli vytáhnout jen jednou.
Cesta v kostce: Rozcestí pod Těpeřemi (1 km), památný strom (3 km), Bzí (4,5 km), památná lípa (5,5 km), Mukařov (8,5 km), obec Protivná (9,5 km), Myslivecká chata (12,5 km), Kopanina (13 km), Frýdštejn (15,5 km), Malá Skála (17,5 km), Kalich (20 km), Koberovy rozcestí (22,5 km), rozcestí Fialník (24,5 km), Kozákov (27 km), Železný Brod (34 km), klubovna (35 km).
Po cestě bylo 5 kontrol, na každé jsme si museli obtisknout razítko. A že jsme prošli vše, je vidět zde.
Povinná výbava: 3 l vody, čelovka nebo baterka, žrádlo pro psa, jídlo, mapa KČT 19, oblečení, pláštěnka, mobil, náhubek, miska.
 
     Cesta vedla polem, nepolem, lesem, nelesem, ale taky po silnici, což bylo asi úplně nejhorší. Meteorologové sice na víkend hlásili zhoršení počasí, ale nakonec bylo neskutečné vedro 28°C a pěkná prádelna. Ten ohlašovaný déšť bychom bývali celkem uvítali. Krajina v Českém ráji je opravdu nádherná, trasa byla vybrána prímově, takže jsme si to řádně užili. Jen možná ty kopečky mohly být nižší. Takový Kozákov (na 27 kilometru) by mohl být minimálně o polovinu nižší :o) Udělali jsme několik přestávek, hlavně na pití, několikrát jsme zašli na limču a taky jsme museli aspoň trochu zvlažit pejsky - vedro pro ně muselo být opravdu strašné.
    Osud ale asi nechtěl, abychom si to jen užili, takže nám nastražil "milá" překvapení. Já jsem měla od svého posledního pochodu zničené paty, takže jsem si v batohu musela navíc nést spoustu náplastí a náhradní boty, kdyby náhodou... Naštěstí to moje nohy zvládly i bez výměny obutí. Horší bylo, že Ivča už večer před startem začala pociťovat zub. Ráno už to bylo dost špatné - skoro celou noc nespala, ale jako správná hrdinka se nadopovala prášky a řekla, že to musíme rozhodně zkusit a uvidíme. Myslím, že zub musel bolet opravdu pekelně, po cestě byly pauzičky na spolknutí dalšího prášku, ale Iva šlapala opravdu statečně a vzdát to prostě nehodlala.  
 

     Když jsme odpoledne dorazili do tábora, první myšlenky se točily kolem zubní pohotovosti (v Praze v noci byl na pohotovosti diagnostikován zánět v zubu). Sice jsme původně plánovali zůstat až do neděle, ale nakonec jsme dobře udělali a rozhodli se pro odjezd. Jakmile jsme odnesli poslední věci do auta, strhl se takový liják, že spaní ve stanu by asi nic extra příjemného nebylo. No a už nás čekalo jen vyhlášení. K našemu obrovskému překvapení jsme se umístili na stupních vítězů!!! Takže:
 

Beagle Dogtrekking - Pojizeřím za sluncem (35 km) - kategorie OPEN ženy - 9.-11.9.2005

Kasík a já - čas 8 hod 26 min - 2. místo
Ford a Ivča - čas 8 hod 27 min - 3. místo

Jelikož jsme celou cestu šli společně, všichni jsme se vlastně umístili na 2.-3. místě. Hlavně tedy klobouk dolů před paní s bolavým zubem. Ivčo, tohle vítězství je tvoje!!!
 

Zároveň bych chtěla moc poděkovat pořadatelům  - bylo to opravdu moc prímové!!!