Voděradské bučiny

    S kamarádkou Radkou z VŠ jsme se domlouvaly dlouhé měsíce, že bychom se měly sejít, probrat všechny novinky a udělat nějakou příjemnou procházku. A jelikož si Ráďa pořídila fenku Erdelteriéra nakonec se čas našel a já jela na návštěvu. Fenku Mary jsem poprvé viděla (samo i s Kasem), když jí byly 2 měsíce, tedy v době, kdy byla spousta loužiček, spousta kousání a žádné velké běhání. Kasík tenkrát taky moc nevěděl, co si se štěňátkem počít..... Tentokrát to ale bylo všechno jinak. První minuty seznamování na zahradě probíhaly tak, že oba pejsani lítali tak, že jsme ani nestíhali sledovat u které zdi baráku právě jsou a pak už jen netrpělivě čekali, kdy vyrazíme na prochajdu
    Radka bydlí pár kroků od Voděradských bučin, takže bylo jasné, že půjdeme tam. Všem, kteří bydlíte blízko u Prahy vřele doporučuji tuto oblast, kde se dají dělat několikahodinové procházky a bučiny jsou více než úžasné!!! Sněhu tu byla spousta, také zvěře tu byla spousta :o))) také občas vyvrhlé vnitřnosti od zvěřiny, takže o zábavu jsme měli postaráno my i psi. Naštěstí povel fuj a rozlobená panička je dostatečný důkaz vyplivnout z tlamičky žaludek nějaké srnky. Myslím, že víc problémů jsem měla já, když jsem nemohla dostat z rukou obsah onoho žaludku a zmrzlé krve, která jako napotvoru nechtěla dolů.
    Pejskům se procházka moc líbila, lítali jako o závad, Kasík se snažil i přes kuličky na nohách a my paničky jsme celou cestu povídaly a povídaly a povídaly.... ještě že s námi šel Rádi manžel, který nejen, že stíhal fotit, ale také pokukovat po psech, zda jsou vlastně s námi.
    Za všechny fotky vděčím Radkovi, protože já opravdu nebyla schopná udělat ani jednu...no vždyť jsme se s Radkou neviděly několik měsíců!!! :o)