Závody agility v Praze Velké Chuchli

    V neděli 21.5.2006 jsme se opět vydali na agility závody, které se konaly v Praze ve Velké Chuchli. Tentokrát jsme se v začátečnících setkali ještě s Jitkou a Bennynkou (SA) a s Adélkou s Asánkem (MA). V naší kategorii LA (překážky jsou vysoké 60 cm :o)) nás tentokrát bylo 11 včetně borderek a belgických ovčáků, kteří jsou opravdu moc šikovní. Opět mé sebevědomí bylo na bodu mrazu a i přesto, že mě jela podpořit mamča, která agility nikdy neviděla, tak jsem si stanovila cíl, že Kas nesmí utéct z parkuru a musíme společně doběhnout celý závod. Závody v začátečnících jsou hlavně o tom, aby si pes zvykl na šrumec kolem závodů a dokázal se soustředit na tu krátkou chvilku, kdy běží svůj závod (časem i závody).
    Parkur byl trochu víc technický než v Chomutově, ale naštěstí tam nebyl ani slalom ani houpačka, což mi udělalo velkou radost :o))) Každopádně při prohlídce jsem zjistila, že to až taková sranda není, ale v podstatě všechno, co na parkuru bylo, jsme již trénovali.
    Po písknutí rozhodčího na startu má závodní tým (pán a pes) neprodleně vystartovat, je zde ale nějaký čas (jaký, to jsem ještě nezjistila :o) na přípravu psa, usazení před překážky, narovnání a psychické uklidnění páníčka (teda to potřebuju já :o)). Kas se na startu tvářil, že ho to moc nezajímá, tak jsem vyndala z kapsy plíci, jenže pak jsem jí nemohla zase dát zpět (s pamlskem v ruce běhat nechci, i když se to v začátečnících může), pak ještě Kas seděl křivě...no prostě jsem měla tisíc a jeden problém a to už bylo po písknutí. No a Kas tedy usoudil, že by měl běžet, tak vyrazil a já teda vyrazila taky. Běžel úplně bezvadně - dokonce i fakt rychle, že jsem měla co dělat, abych mu stačila, ale sprintíky trénujem :o) dokonce problematické místo, kterého jsem se bála, jsme zvládli v pohodě, jen na poslední překážku jsme ho špatně navedla a museli jsme jí opravit - no jo, začátečnická chyba.
    Nakonec jsme skončili na 3. místě (z jedenácti závodníků v naší kategorii). Kasík získal létající talíř a růžového plyšáka (který je již teď večer bez očí :o)) a panička čokoládovou podkovu. Pro mě je to samozřejmě motivace do dalšího trénování, ale do závodění v LA1 (již opravdoví závodníci) nám zbývá ještě hodně trénování a učení. Každopádně závodění v začátečnících je nenahraditelná zkušenost a určitě v tom budeme pokračovat. I naše trenérka Zuzka Nedbálková, která se také se svými pejsky v Chuchli účastnila, nás pochválila a motivovala, že v tom rozhodně musíme pokračovat. No tak my teda budem :o))))))