Výlet na Sněžku (mapa)

    Jelikož nám letos dovolená nevyšla a asi ani nevyjde (hold práce je práce a ta šlechtí :o)) a já víkendy trávila jen v Praze nebo na chatě, rozhodla jsem se, že to musím změnit. Mé rozhodnutí nevědomky podpořila i Bára (chov. st. Schambala), která na svých stránkách zveřejnila nádherné fotky z Kriváně. Tak daleko jsem ale jet nemohla a hlavně Vysoké Tatry jsou s pejsky, zjednodušeně řečeno, komplikované. No a když mi Honza ukázal přílohu Mladé Fronty - tipy na Výlety - Sněžka, bylo rozhodnuto. Zakoupila jsem ještě nový batoh a turistické hůlky (protože moje kolena se často bouří) a ještě si zamluvila nocleh na Luční boudě, protože jsem si ty hory chtěla užít "pořádně :o) Jelikož na víkend hlásili špatné počasí, řádně jsem se vybavila a vyplatilo se. Hory jsou zrádné - což každý ví - ale stejně jsem vždy překvapená, jak rychle se to počasí dokáže změnit.
    S Kasem jsme vyrazili v sobotu ráno směr Pec pod Sněžkou. Připravení (a já trochu zaskočená z ceny parkoviště - ale levnější se mi už nechtělo hledat - bůh ví, zda by tam nějaké bylo), jsme v 9:45 vyrazili na túru. Mraky se sice honily, ale nepršelo a nebyla ani zima - takže trenýrky a tričko, bylo to pravé. No ostatně po několika kilometrech jsem zjistila, že bych klidně mohla jít v plavkách, protože stoupání na Růžovou horu (1330 m) mi teda dalo řádně zabrat. Ostatně se na tom podílel i můj nový batoh, který mě tížil 11 kg :o))) (Pro ty, co by to zajímalo, jsem na konci cesty udělala shrnutí a zjistila jsem, že navíc jsem měla jen jedny ponožky, tričko a mikinu, které jsem nemusela použít, protože nelilo :o))) a měla jsem navíc tak litr vody - takže možná kilo a kousek dolů :o)) Příště dám Kasovi batůžek, ať se taky snaží a nemusí na mě pořád čekat s úsměvem na tváři - no tak dělej!!! :o)
    Šli jsem tedy trasou z Pece -> na Růžohorky (1251m) -> rozcestí pod Sněžkou (cca 1510m) -> chata Jelenka (cca 1400m) -> cestou Česko-polského přátelství na Sněžku (1602m). Na Sněžce mě překvapila ta spousta lidí, ale pak mi došlo, že sem vlastně jezdí i lanovka. Cesta ze Sněžky do chaty pod Sněžkou byla ale šílená. Příšerné kameny a na přidržení řetězy a milion supících turistů. Takže jít se psem navolno se nedalo (ostatně tam by mohl i někam spadnout) a na úvaze to nebylo taky nic moc, ale nějak jsme to zvládli. No a dole po krátké přestávce začalo pršet. Naštěstí na Luční už to byly jen 2 km, ale krásnými rašeliništi, kde se chodilo po můstcích, tak mě trochu mrzí, že jsem nefotila, ale sprintovala, abychom byli co nejdřív v suchu. Luční je úžasná a obrovská bouda (největší a nejstarší v Krkonoších), kde výborně vaří a pečou domácí rohlíky, housky, koláče a buchty, což jsem hlavně ocenila k snídani :o). Určitě bych se tam ráda někdy vrátila.
    Cestou zpět jsem šli na Výrovku, kde nás zastihl (asi v 9 hodin ráno) hodně silný a studený vítr, takže jsem rychle vytahovala bundu a Kasovi novou pláštěnku (podšitou tenkým flanelem), protože chlupy má krátké a mohl by prostydnout. Bohužel jsem pak na jedné křižovatce špatně uhnula a tak si cestu zkrátila. Ale ve finále jsem tomu celkem ráda, protože pod hřebeny bylo již hrozné vedro a Kas to těžce nese. Každopádně moje nohy na tom taky nebyly nejlíp :o), takže když jsme viděli vstup do Pece, myslím, že jsme byli oba rádi.
    Výlet se nám tedy zdařil nad očekávání ( jen fotky jsou celkově nic moc, protože v těch nejkrásnějších úsecích jsme šli v mracích nebo v dešti) a doufám, že brzo vyrazíme znovu, ale tentokrát i s páníčkem!!!