Witko Sapa Ha Cross 2006 - dogtreking

    O víkendu 13.-15.10.2006 jsme se s Kasem vydali zdolat dogtrekingový závod - Witko Sapa Ha Cross 2006, který se konal nedaleko od Prahy v Ladovém kraji. Hrozně moc jsem se na něj těšila, vždyť i vloni jsme chtěli jít, ale nakonec nám to nevyšlo. Bála jsem se zda bude dobré počasí - přeci jen podzim už je tu, zda si zbalím vše potřebné do batohu a ten nebude šíleně těžký, no a samozřejmě zda to ujdeme (já i Kas). O Kase jsem až takový strach neměla, jediným kamenem úrazu by mohlo být vedro - což tedy opravdu nebylo :o) i přesto, že sluníčko nakonec příjemně svítilo.
    Vyrazili jsme v 8:36 ze Zvánovic a začali šlapat po příjemné cestě lesem. Celá trasa vedla úžasnou krajinou lesem, polem, chvilkami vesnicemi a opravdu se bylo na co dívat!
TRASA: Zvánovice (hotel Legner) -> Kostelní Střímelice (6 km) -> Hradové Střímelice (8 km) -> Chocerady (11,5 km) -> Vlkovec (13 km) -> Choratické rozcestí 450 mnm (19,5 km) -> Bělokozly (21,5 km) -> Ledečko (25 km) -> Samopše (27 km) -> Sázavský klášter (Sázava) (31 km) > Vlkančice (34 km) -> Skalická myslivna (37,5 km) -> Oplany (38,5 km) -> rybník Hradec (43 km) -> Černé Voděrady (46 km) -> Zvánovice (hotel Legner) (47 km)
    Prvních 25 kilometrů (do Ledečka) jsem si to opravdu užívala a dokonce jsme z kopečka občas i popoběhli a Kasík byl opravdu nadšený - dokonce i táhl na postroji, v což jsem opravdu nedoufala. Po cestě jsme chvilkami šli sami a chvilkami jsme se přidávali k jiným poutníkům nebo se poutníci přidávali k nám. Kolem tak 15. kilometru jsme se potkali s Ondrou a jeho berňákem Gontim a tak nějak jsem začali šlapat společně a vydrželo nám to až do úplného konce. Kasík si na Gontiho celkem rychle zvykl a v pohodě šlapali úplně vedle sebe - jako David a Goliáš :o))) Ke konci, když už jsme se za Ondrou a Gontim ploužili tak byl Kasík dokonce nesvůj, že nám naši parťáci utíkají a honem honem paničko, musíme je doběhnout...ale panička už nemohla :o)))))
    No ale abych to vzala popořadě. V Ledečku (25 km) jsme začala pociťovat jakési divné pnutí pod kolenem, ale říkala jsem si, že to je ještě málo km, aby mi začalo něco být, takže jsem zaťala zuby, dala Kasovi piškotek a s Ondrou a Gontim jsme vyrazili dál. Noha ovšem bolet nepřestávala, ale já jsem zase nepřestávala doufat, že se to nebude zhoršovat a že to prostě dojdu. No posledních 7 km jsem už došla jen díky Ondrovi, který mě podporoval a díky pudu sebezáchovy, protože zůstat sama ve tmě v lese jsem fakt nehodlala :o)
    Celou dobu jsme ani jednou nezabloudili, jen se párkrát koukli do mapy, ale itinerář byl udělán výborně - za to velké díky pořadatelům. Jediný zádrhel (když už smůla, tak ať stojí za to) byl asi 5 km před koncem, kdy už byla tma jako v pytli, a najednou jsme byli v lese, kde nebyly žádné turistické značky a bylo jasné, že jsme zabloudili. Jediný místní člověk, který se tam vyskytoval nám poradil: no běžte takhle rovně přes les a tam už to někde najdete :o)))) no co jsme měli dělat, tak jsme šli. Naštěstí jsme to opravdu našli a já se svou nohou nemusela jít ani o chlup víc.
    Takže závod jsme ve finále došli, za přesně 10 hodin a 54 minut a tím jsme skončili na 20. místě z 36ti startujících v mé kategorii. Kasík sice pěkně spinkal i pár dní po závodu, ale jinak je stále čilý a je evidentní, že to pro něj nebylo nic nezvládnutelného. No ovšem panička skončila o něco hůře - s potrhaným svalem a cévami v lýtku....ale fakt ta bolest při chůzi nebyla nepřekonatelná :o))))) Tak doufám, že se mi to brzo spraví a budem moci vyrazit na nějaký další trek :o) ale už vím, kdy je lepší to vzdát...tak snad jsem dostatečně poučená :o)))) No a tady pár foteček...