Konečně sníh i v Praze a náš povedený výlet
 

    Letos jsem se strašně těšila na sníh, který stále nepřicházel. Na horách se sice lyžovalo, ale tady v Praze jsme si o sněhu mohli nechat tak akorát zdát. Skoro 2 měsíce se chovám jako malé dítě a ráno vždy běžím k oknu, jestli náhodou už nenapadl.

 

    Jaká byla ovšem má radost, když o víkendu přijel Honza a ještě k tomu KONEČNĚ napadl ten sníh. Já byla opravdu jak malé dítě a hned jsem naplánovala pořádný výlet, samozřejmě i s Kasíkem, který sníh naprosto miluje. Určitě to také znáte, hází do sněhu pořád „šipky“ a neustále se válí, jako by na cestě bylo něco hóóódně voňavého. Ale naštěstí nebývá :-).

 

    Páníček měl sice poznámky, že přeci nepůjdeme na nějakou šílenou túru, když venku tak příšerně chumelí, ale já se teda rozhodně nehodlala nechat přemluvit. Pro jistotu jsem udělala i svačinu (řízky byly v mrazáku, takže byl jen chleba se salámem :-)), kdyby se náhodou naše trasa ubírala pouze pustinou a žádná hospůdka by nebyla na obzoru. Kdo mě zná, ví, jak miluji mapy (to fakt miluji, hlavně ty zahraniční) a jak báječně se v nich vyznám a jaký mám super orientační smysl. Proto vždy se svačinou a minimálně se psem :-).

 

    Takže všechno bylo připravené a my mohli vyrazit. Nejvíc se samozřejmě těšil Kasík, ale to ještě netušil, co ho čeká. Asi po 20ti minutách chůze jsem výjimečně nezačala skuhrat kvůli něčemu já, ale Honza, že prý jsem blázen, venku nikdo není, je mu zima….. tak dostal chleba a jablko a já začala tušit, že za chvíli padne i moje svačinka. Jenže jak jsem se pořád starala o páníčka, kterého vidím teď hodně málo, přestala jsem hlídat Kasíka, který se kupodivu začal opožďovat. Vždycky lítá jak drak, dopředu a dozadu a teď, světe div se, nějak zaostával. Bylo mi jasný, že jestli bude ještě stávkovat pes, tak oba chlapy venku neudržím.

 

    Abych to neprotahovala do nekonečna, výlet byl ukončen po cca 1 hodině cesty, celá svačina snědena (já z ní samozřejmě měla jen půlku jednoho jablka :-)), Honza prohlašoval, že je děsně zmrzlý a mokrý a Kasík byl tak obalený sněhem, že už skoro vůbec nemohl jít. Já samozřejmě nechci doma žádnou padavku, takže neexistuje, že bude někde stávkovat, že zůstane ležet….paničko nosit….takže musel chudák pěkně šlapat. Doma před barákem už šel úplně jako Golem, jen se kýval ze strany na stranu a sotva zvedal ťapky.

 

    Doma pak chrupkal jako dudek. Jenže jeho regenerace je obdivuhodná (asi jsem ho svými výmysly pěkně natrénovala) a za hodinku už byl zase jako rybička a že prý zase ven. Tak jo, když tam tak pěkně sněží…… :-) :-) :-)

 

 

Tak a ještě ty fotky!!!!

 


Ještě pózu pro fotku...

Kuk na páníčka...

Už opravdu nemůžu!

Jestli mě pustíš, zůstanu ležet!

Šnek na cestě :-)

Bez komentáře