Víkendové soustředění 27.-30.5.2004

 Tak jsme se opět s Kasem rozhodli, že procvičíme svá těla a mysl (teda Kas to měl příkazem :o)) a vydali jsme se do Heřmanic u Jablonného v Podještědí na výcvikové a relaxační soustředění.

 Počasí mám tentokrát přálo, přes den bylo celkem hezky, ale v noci jsem blahořečila svému úžasnému spacáku značky Hannah, který mě zachraňoval od pořádného chladu. Byla jsem domluvená ještě se třemi kamarádkami, že pojedou taky, ale souhra náhod a osud tomu tak nechtěl :o). Víkend před soustředěním jsme byli na chatě (Kasík, kokřice Sára, akita inu Tora, maďarka elba a jezevčík Finn). Bohužel Elba hárala a obě holky Sára s Toruknou se od ní asi „nakazily“ a svorně začali taky hárat. Takže bylo jasné, že na soustředění nejedou a já pojedu sama jen s Radanou Sojkovou a jejími dvěma tibeťáckými holkami.

 Po příjezdu do Heřmanic Kas s Anynkou (tibeťačka Radany) začali vyvádět a honit se po posekané a uschlé trávě, takže oba vypadali jak kdyby byli toulaví. Anynka na tom byla ještě hůř, přeci jen světlá tráva na černé srsti…… Kas měl celkem smůlu, protože jsme v chatce bydleli s pejskem plemene basenži, který byl velmi dominantní a na Kase neustále vyjížděl. Kluci si to za ty čtyři dny nestihli vyříkat a vzájemně se začali nesnášet, což byl hlavně záhul pro paničky. Basenži stihl ještě Kasovi sežrat všechny granule (z mojí tašky), a Kas to samozřejmě poznal (cizí pach na mojí tašce), takže to měl basenžík spočítané :o). Tak obrovské břicho jsem v životě neviděla :o) Nastěstí měl „nažráno“ dopředu, takže Kas dostal jeho granulky, které si pěkně vymlsával. Když basenžík odjel o den dřív, Kasík zase nabral svou energii a byl naprosto šťastný. Pro mě to byla obrovská zkušenost, kdy teď přesně poznám, co chce můj pes udělat a umím jeho činnost zastavit nebo podpořit.

Jak jsem ale říkala, osud tomu nechtěl a Radana bohužel hned první ráno nešťastně uklouzla na schůdkách pod chatkou a přisedla si kotník. Byla statečná a dokonce se odvezla do nemocnice, ale zpátky už měla sádru. Takže i poslední kamarádka nás opustila a my zůstali opravdu sami. Možná o to víc jsem měla příležitostí seznámit se s ostatními a stálo to za to. Mám teď spoustu nových známých se zajímavými pejsky (akita inu, středoasiat, jezevčík, šeltie…..) Jsem zase o něco víc poučená a Kasík vylítaný.