Jak poznat svého psa aneb výcvikové a relaxační soustředění

    Při náhodném brouzdání po „psích stránkách“ na Internetu jsem narazila na adresu Psí školy FALCO. Stránka mě zaujala nejen skvělou uspořádaností informací, ale především obsahem. Pod vedením pana Viktora Dostála se zde lidé učí, jak lépe porozumět svým čtyřnohým miláčkům na základě přirozené psí komunikace. Tato oblast mě zaujala natolik, že jsem využila právě aktuální nabídky čtyřdenního výcvikového a relaxačního soustředění.

   Soustředění se konalo asi 15 km od Liberce v autocampu Heřmanice. Ubytováni jsme byli v 2-3 lůžkových chatkách, samozřejmě s pejsky. Podmínky byly pravda trochu sparťanské. Strava z vlastních zásob na vlastním vařiči, teplá voda jako vzácný luxus, ale jako změna příjemné.

   Všichni dorazili ve středu večer a po nutných administrativních záležitostech nám bylo řečeno: “Sundat vodítka a od této chvíle budou všichni pejsci navolno a nechci vidět žádného uvázaného nebo zavřeného v chatce.“ Mnohým páníčkům se zatočila hlava, vždyť sem přijeli pro nápravu jejich neukázněného miláčka, ale budiž. Pro představu zde bylo 36 psů (převážně psů, fenek asi jen pět) a opravdu pestré složení, posuďte sami: německý ovčák, zlatý retrívr, bobtail, jezevčík, rhodéský ridgeback, akita inu, viszla, beagle, peruánský naháč, rotvajler, hovawart, šeltie, knírač, středoasiat, západosibiřská lajka….a samozřejmě tibetský teriér. Ihned se začala formovat smečka, přesněji řečeno, psi se začali očuchávat, dokazovat si, kdo je lepší, hledat tu pravou fenečku a hrát si.

   Po poměrně krátké době se vykrystalizoval vůdce smečky – západosibiřská lajka – dvouletý pes, který všechny potyčky poctivě kontroloval a eventuelně bleskově zasáhl.

   Každý den byl pravidelný režim. Ráno začínal výcvik v kruhu se psy na vodítku, který trval hodinu a půl. Cvičení bylo prokládáno i vypuštěním psů navolno, takže soustředění zvládala i odrostlejší štěňata. Cvičila se nejen chůze u nohy, základní cviky a odložení, ale hlavně přirozená komunikace se psem. Jak pochválit, jak pokárat, jak uklidnit, jak motivovat. Některé cviky byly unikátní a pravděpodobně se s nimi nikde jinde nesetkáte.

    Pro zajímavost uvedu příklady. Psovod měl za úkol svého psa posadit a položit nejprve pouze hlasovým povelem (bez jakékoliv gestikulace) a pak naopak pouze gesty bez hlasového povelu. Mnoho páníčků udivilo, na základě kterého druhu povelu pes reaguje. Dalším, více mystickým cvikem, bylo na vzdálenost cca 2 metrů pouze nataženou rukou bez jiného vlivu zastavit protiběžícího cizího psa, kterého k sobě přivolává jeho páníček. Některým z účastníků se to povedlo, jiným ne, ale panu Dostálovi vždy. Po obědě následovaly přednášky na různá témata a po skončení byl opět výcvik. Navečer jsme se věnovali různým testům např. na krátkodobou a dlouhodobou paměť nebo jsme jen tak pejsky pozorovali.

   Testy byly zajímavé a může si je vyzkoušet každý sám. Psovod přijde se psem na vodítku do neznámé místnosti, kde připravený pomocník ukáže psovi piškot (nebo jinou dobrůtku) a ukazuje mu, kam ho schovává, zhruba tak 3 metry od psa. Následně jde psovod se psem na 1 minutu ven. Poté je pes u vchodu do místnosi vypuštěn a může mu být dán povel: „Hledej!“. Pokud jde pes s jistotou na místo s piškotem, má dobrou krátkodobou paměť. Pro vyzkoušení dlouhodobé paměti se pokus dělá obdobně, jen je piškot ukryt o něco složitěji a pes je venku cca 30 minut. Důležité je, aby pes piškot nehledal, ale šel pro něj s jistotou na dané místo. Zde se potvrdilo, že tibeťáci jsou přírodním plemenem, které je inteligentní a rozhoduje se velmi samostatně. Kasík šel vždy na jistotu a kdybychom získávali hodnocení, jednička s hvězdičkou by nás určitě neminula.

   Musím říct, že jsem opravdu objevila, co znamená mít doma tibeťáka. Neskutečně nám to pomohlo v dotvoření vzájemného vztahu, já se naučila, jak na psa mluvit jemu přirozenou řečí a velmi mě překvapilo, teď s odstupem času to mohu posoudit o to lépe, jak perfektně mi rozumí.

    Spokojenost byla určitě na obou stranách, protože dnes když vyslovím jméno jeho nejoblíbenější fenky ze soustředění, zavrtí ocáskem, zívne a hodí svůj úžasný pohled, z něhož lze vyčíst: „Tak kdy zase pojedeme, bylo to super!!!“