Výcvik psů a jak se v tom vyznat

    Každý pes, ať malý či velký, by měl být přinejmenším vychovaný, když ne přímo vycvičený. Výchovou rozumějme to, že pejsek slyší na své jméno, neobtěžuje okolí nadměrným štěkáním, poskakováním nebo jinými projevy náklonnosti, nenapadá ostatní psy a lidi, umí chodit na vodítku, snese náhubek (v dnešní době je to obzvlášť nutné), je možno s ním jet dopravním prostředkem. Také to, že se drží poblíž, jdeme-li na procházku a on může běhat bez vodítka (tohle je poněkud sporný případ, u některých plemen a jedinců - zvlášť lovecky založených - nepatří chůze bez vodítka přímo k základnímu vychování. Budeme-li mít nadšeného lovce, půjde se raději podívat, kde je jaký králík, než aby na nás celou dobu visel pohledem. Na druhou stranu jsou psi, kteří prostě lovecký pud nemají a s nějakým utíkáním nikdy nebudeme mít problémy. Řekněme tedy, že chůze bez vodítka a přivolání již patří do základního výcviku.

    Výcvik, ať už jakýkoliv, je vždy jakousi nástavbou. Pejsek musí být nejprve vychován, abychom s ním mohli začít cvičit. Jestliže štěně ani neslyší na své jméno, těžko s ním můžeme provozovat nějaký pokročilejší výcvik. Pokud pejsek nezná obojek, vodítko a košík a neumí cestovat dopravním prostředkem, nemůžeme s ním dojet na cvičiště a trénovat chůzi u nohy. Prostě, všechno musí probíhat postupně.

Majitelé pejsků se, stejně jako čtyřnožci, dělí do několika skupin. Někteří páníčci se spokojí s tím, že je jejich pejsek jakž takž vychovaný. ( O těch, kteří mají psy nevychované, obtěžující sousedy a okolí, o těch raději pomlčme). Někteří lidé chtějí, aby jejich pejsek uměl i něco víc, a tak začnou docházet někam na cvičiště nebo si cvičí sami. Zkušenější psovodi jistě další základní výcvik zvládnou sami, psovodi – začátečníci ale mohou mít problémy.
    V dnešní době existuje velká spousta kynologických organizací, ve kterých probíhají různé druhy výcvikových kurzů. Pro pejsky a jejich psovody je nabízena základní poslušnost, výcvik obran, agility, záchranářský výcvik, stopařský výcvik, příprava na lovecké zkoušky, začínají se objevovat socializační kurzy pro štěňata, flyball, tanec se psem, příprava na výstavy…. Člověku jde hlava kolem.

Pokud to probereme postupně:

    Kromě těchto výše uvedených typů výcviku samozřejmě existují i další (třeba slepecký výcvik, vyhledávání omamných látek a zbraní, pes – průvodce postižených apod.) Tato odvětví se však běžně neobjevují na cvičištích a běžný majitel je nevyužije. Psích plemen a kříženců jsou na světě stovky. Proto, aby pes nebyl obtíží, ale radostí, by měl být vychovaný. Jestli chce mít majitel doma mazlíčka – gaučáčka, hlídače, stopaře nebo agiliťáka, to už je jedno, vychovaní by měli být všichni. A pokud pejskovi a pánovi dělá cvičení a pohyb radost, stačí si jenom vybrat to pravé. Doufám, že uvedený přehled aspoň trochu pomůže.


Martina Podešťová